Laskavá slova, uznání a povzbuzení

Vážení a milí čtenáři Onkaokna,

Vstoupili jsme do roku 2005. Co se vše již událo v našem životě i kolem nás již za první měsíc! Každý z nás máme své cíle, touhy, úkoly, které se snažíme naplnit. Někdy vše „běží“ podle našich představ a pak si většinou stěžujeme na to, že „nestíháme“.

V době nemoci se vše pro nás „pozastavuje“, více vnímáme lásku a dobro kolem nás, získáváme vnímavost pro „drobnosti“.

Jedna nemocná paní jela přes celé město na nákup jedné věci, aby ušetřila. V obchodě ale zjistila, že je to stejně drahé jako jinde. Cestou potkala jednu známou, i přes bolesti nohou spolu chvíli „postály“ a popovídaly. A tato paní po rozhovoru s nemocnou pocítila hřejivou předanou lásku od této paní – v laskavých slovech, v uznání, povzbuzení.

Nebylo zbytečné jet přes celé město, i když nedošlo k uskutečnění původního záměru. Nemocná paní se vrátila domů šťastná, i bez možnosti ušetřených peněz. Někdy i nám nevycházejí „hlavní záměry“, buďme v těchto chvílích o to více objevovatelé okolností.

A také sdílejme s druhými naše starosti i radosti, to, čím žijeme. Když se život „pozastaví“, hrozí izolace. Možná je zapotřebí určité velkorysosti, nadhledu, protože zdraví často potřebují čas učit se rozumět nemocným. A nemocní se zase učí odpouštět těm aktuálně šťastnějším zdravým (nebo jen nedostatečně vyšetřeným?).

Přeji Vám věnovat každý den kousek času pro dobro a odpočinek, ve kterém nechybí humor (a právě toto nemůže vzít žádná nemoc).

PhDr. Martina Kosová

ONKO OKNO 1/2005